Ruská baňa

Slovo "baňa" Rusové vyslovují s vélkou ůctou. Je totiž místem nejen celkovétělesné očisty, ale i szmbolom národního kulturního dědictví. Právě v tomto stánku čistoty nejspíš začala historie ruského lidového léčitelství. 

„V bani se umyl – znovu se narodil.“

(Ruské přísloví)

DIVNÁ VĚC V ZEMI SLOVANSKÉ

Slovanský letopisec popsal roku 1867 baňu takto: „Divnou věc jsem viděl v zemi Slovanské, viděl jsem lázně dřevěné, které

se vytopí náramně. Lidé se svlečou donaha i oblejí se kvasem louhovým a vezmou na sebe metly nebo proutí slabé, bijí se sami,

a tak se dobijí, že sotva živí vylezou, i oblejí se vodou studenou, a to dělají po všecky dny, nejsouce nikým nuceni, ale sami se

mučí, a to dělají sobě lázeň, ne kázeň.“

A zde citát novodobého českého účastníka rituálu: „V předsíňce jsem odložil všechny svršky a nahý vešel do malé místnůstky, která

byla zahalena v teplém oparu. Šestnáctiletý Kolja mi poručil vylézt na dřevěnou lavici, jejíž lišty mě hřály do holé zadnice. Než jsem se stihl pořádně

rozkoukat, začal ze mě téct pot odplavující z těla všechny možné nečistoty. Kolja přičinlivě hrnkem studené vody polil rozpálené kameny v malé pícce a po

bani se rozlila čerstvá dávka páry. Vymačkávala ze mě pot, jako když odšťavňujete pomeranč. Potil jsem se nejenom na povrchu, ale snad i uvnitř. Hlava se stávala čím dál těžší… Vedro se zdálo nesnesitelné, ale to jsem ještě nevěděl, že bude hůř. Kolja totiž bez varování chrstl na kameny další várku vody. Jeho výkřik ,Přikrč se!‘ přišel pozdě. Pára se na mě vyvalila jak z Papinova hrnce a narazila do mě silou rozjetého buldozeru… Když se pára trochu rozptýlila, popadl Kolja svazek březových větviček s listy a vysvětlil, že mě jím bude šlehat, aby se mi dobře prokrvovala kůže. Rezignovaně jsem souhlasil, abych měl mučení co nejdříve za sebou, a natáhl se podle Koljových pokynů na lavici břichem dolů. Zatnul jsem zuby a očekával nejhorší. Tortura se však překvapivě nekonala. Právě naopak. Březové větvičky namočené v chladné vodě, kterými mi Kolja po těle jemně přejížděl, působily na uvařenou kůži jako balzám.“

Jak vidno, s odstupem času se toho moc nezměnilo.

CHVÁLA METLIČEK

„Metlice v bani nad zlato.“

(Ruské pořekadlo)

O blahodárných účincích ruské baně není pochyb. Na rozdíl od finské sauny je vhodná pro všechny, včetně seniorů, dětí a těhotných žen. Její hlavní „zázrak“ spočívá v používání metliček z větví dubu, břízy, lípy, olše, černého rybízu, jalovce, kopřivy či pelyňku, jež mají zásadní léčebné účinky. Uvádím některé z nich. Březová metlička pomáhá při bolestí svalů a kloubů, při celkové únavě po cvičení a fyzické aktivitě. Listy obsahují silice, třísloviny, vitamin C a provitamin A. Dobře čistí pleť se sklony k vyrážkám a akné, urychluje hojení ran a oděrek. Má uklidňující účinek, zlepšuje náladu. Podporuje odchod hlenu a tím zlepšuje funkci plic, proto se po takové koupeli velmi snadno dýchá. Pro astmatiky a lidi, kteří se odnaučují kouřit, je ideální. Březová metlička je vhodná i na pokožku hlavy: posiluje vlasy a odstraňuje lupy. Dubová metlička je vhodnější pro lidi  mastnou pletí. Aroma dubu snižuje vysoký krevní tlak, dubové listy obsahují třísloviny, odvar se používá jako lék na onemocnění kůže nohou. Lipová metlička odstraňuje bolesti hlavy, blahodárně působí na ledviny (má močopudné účinky), urychluje pocení, hojí rány, výborná je při onemocnění dýchacích cest.

„Vyléčil se Váňa – pomohla mu báňa.“

„V který den se napařuješ, v ten den

nestárneš.“ (Ruská přísloví)

SANDUNOVSKÁ OÁZA V MOSKVĚ

Při návštěvě Moskvy by pro vás měla být návštěva Sandunovských baní stejně samozřejmá jako prohlídka Kremlu nebo návštěva Velkého divadla. Sandunovské baně jsou spojené se jmény Sily Sandunova a jeho manželky Jelizavety Uranovy – talentovaných divadelních herců z doby carevny Kateřiny Veliké. Sila Sandunov dospěl k názoru, že by bylo dobré založit v Moskvě veřejné lázně, ovšem ne ledajaké, ale takové, kam by rádi zavítali i boháči. Na koupi pozemku v blízkosti Kremlu a stavbu použil i svatební dar od císařovny – diamanty. V roce 1808 byla stavba dokončena. Za léta existence měly lázně mnoho majitelů, ale název zůstal – Sandunovské baně neboli Sanduny. Zažily dobu rozkvětu i úpadku, ale všechno přežily a dnes jsou jednou z perel  oskvy. Na ozdobu interiérů posloužily materiály dovezené z Evropy: norský a italský mramor, dlaždice na podlahy z Anglie, Německa, Švýcarska. Hýčkali tu ty nejbohatší hosty v pokojích s vybavením ze stříbra a zlata. Dámy z vyšší společnosti mohly navštěvovat Sanduny dokonce se svými psy. Nejdražší apartmá mělo pět pokojů, levnější lázně byly umístěné v jiných budovách a dělily se podle ceny na šest tříd. Sanduny začali postupně navštěvovat i nejslavnější ruští umělci: Puškin, Lermontov, Tolstoj, Čechov, Majakovskij, operní pěvec Šaljapin a další. Puškin prý miloval velmi horkou páru, Šaljapin sem přicházel výhradně v sanitární den. Chtěl mít klid od obdivovatelů a zdejší vedení mu vyhovělo. Režisér Sergej Ejzenštejn natáčel v Sandunovskych baních scénu z filmu Křižník Potěmkin – v jednom ze zdejších bazénů se odehrála bouře na Černém moři. Sanduny najdete v samém centru Moskvy, pouhých deset minut chůze od Rudého náměstí a Kremlu. Když stál v devadesátých letech v čele Ruska jeden z největších fanoušků parních lázní Boris Jelcin, staly  se místem politických jednání.

V současné době jsou pořád oblíbeným místem jak politiků, tak intelektuálů, umělců, ale i běžných milovníků relaxace. Po rozsáhlé rekonstrukci z roku 1992 jsou největším lázeňským komplexem v Moskvě, v němž se zachovaly historické interiéry i exkluzivní apartmá. Britský deník The Guardian zařadil moskevské baně mezi tři nejlepší parní lázně na světě.

BLAHODÁRNÉ ÚČINKY

Pára podporuje pocení, teplo rozšiřuje póry, a tak se z těla vyplavují nečistoty. Krev proudí rychleji a díky tomu se zlepšuje metabolismus, dýchání je snadnější. Pobyt v páře posiluje imunitní systém, tomu pomáhá zejména střídání vysokých a nízkých teplot. Hodně záleží na délce pobytu a samozřejmě na teplotě. Studie prokázaly, že spotřeba kyslíku se při teplotě vzduchu od 45 do 50 °C zvyšuje až o třicet procent, při teplotě 60 až 70 °C až o padesát procent. Zvyšuje se i tepová frekvence, zrychluje dýchání, ale žádné nebezpečí nehrozí.

Text a foto Ing. Irina FÜZEKOVÁ