Jaffa je starobylé přístavní město, považované za jedno z nejstarších měst na světě.
[13][14] Zdejší přírodní přístav je využíván již od
doby bronzové a je rovněž zmíněn ve staroegyptských dopisech z roku 1470 př. n. l., oslavujících jeho dobytí
faraonem Thutmosem III. O Jaffě je možné nalézt několik zmínek v Bibli. Vice na few.cms.webnode.cz/izrael/
Během vlády krále Šalamouna, v 10. století před naším letopočtem, postavili Židé na hoře Moriah chrám, ve kterém uctívali Boha a přinášeli mu oběti. Byl to ústřední bod a nejposvátnější místo pro Židy v tehdejším světě. Nacházela se v něm takzvaná Archa úmluvy, ve které bylo na kamenných deskách vyryto 10 Božích přikázání, hůl patriarchy Árona a kousek manny, která podle Bible živila Židy po čtyřicet let putování po poušti. Chrám pak ale zanikl při nájezdech babylonského krále Nabukodonozora, který odvedl větší část Židů z Jeruzaléma a jeho okolí do babylonského zajetí. To bylo v 6. století. Židé se za necelých 100 let do Jeruzaléma opět vrací a obnovují původní chrám. Tento chrám, který se často pro odlišení nazývá Druhým chrámem, zůstal stát do Židovského povstání proti Římanům v roce 70 našeho letopočtu. Herodes Veliký, který se proslavil svou krutostí, byl králem, který v touze zalíbit se svému lidu, investoval 500 let po jeho postavení do celkové rekonstrukce chrámu. Při rekonstrukci také rozšířil plochu chrámového nádvoří a postavil kolem něj působivé opevnění. Když poté Římané chrám zničili, zůstala stát pouze spodní část západního opevnění chrámu – to je právě ta zeď, kterou známe jako Zeď nářků (nebo jak jí říkají Židé a Arabové – Západní zeď). Jelikož je jediným, co ze slavného chrámu Židům zůstalo, po tisíciletí sem přichází na každodenní modlitby.
