Expedice EKO – KAMCHATKA-CHINA 1990

Expedice EKO KAMCHATKA-CHINA

V roce 1990 se uskutečnila pod vedením MUDr.Zdeňka Fűzéka československá expedice EKO KAMTCHATKA-CHINA 1990. Hlavními gestory byli Ministerstvo životního prostředí ČR, president V.Havel, český velvyslanec v Moskvě a čínský velvyslanec v Praze. Účastníky přejezdu Liazky ze Staroměstského náměstí v Praze až na Kamčatku byli 4 specialisté a řidiči z Čelákovic a Lysé nad Labem:  hlavní řidič Petr Ledvina, lékař a vedoucí expedice MUDr.Zdeněk Fűzék, rogalista a sportovec pro extrémní výkony Jiří Zítka a horolezec Karel Nič, který zajišťoval i materiálně technické zabezpečení výpravy. Se starými legionářskými a německými mapami  se podařilo po stopách Hanzelky a Zikmunda a také našich legionářů překlenout polovinu zeměkoule. Projet velmi odlišné oblasti evropské části Ruska, stát ve státě - Moskvu, dále drsnou i romantickou Sibiř. V zabajkalí, za Ulan Ude a Čitou skončila jediná silnice, a tak z Černyšecska do Chabarovska přejela expedice na platformě nákladního vlaku po transsibiřské magistrále. Příjezdem do Chabarovska se účastníkům Expedice odkryl Dálný východ Ruska - zcela odlišný svět, než znali z jiných částí Ruska. Subtropická tajga, divoké pohoří Sichote Alin, úhledná městečka na Ussuri s naší zemí srovnatelnou životní úrovní, ovlivněnou blízkostí Číny a Japonska. Nezapomatelně se zaryly do duší i paměti členů expedice. Zde v přírodních rezervacích kraje Arseněva a ussurijského tygra se Expedici podařilo putovat a provádět vědecké sledování po celé 2,5 měsíce. Z Vladivostoku na Kamčatku doplula expedice i s Liazkou na zaoceánském parníku. Po 7 dnech plavby přes Japonské a Ochotské moře, Laperrousovým průlivem mezi Hokkaidó a jižním cípem o.Sachalin, dále podél Kurilských ostrovů a přes část Pacifiku dorazila Expedice 11.července do Avačinského zálivu Petropavlovska Kamčatskij, kam současně přiletěla tříčlenná česká skupina - geolog, dendrolog a kameraman.  Po dlouhých vyjednáváních na nejvyšší úrovni, ověřování garancí z Čech i z Moskvy bylo Expedici povoleno poznat během třech měsíců originální mladou sopečnou krajinu Kamčatky vrtulníkem, Liazkou, na člunech i pěšky. Byla provedena vědecká zkoumání, dendrologické sběry, geologický průzkum a výstupy na hlavní sopky včetně Ključevské a odvážné přelety rogalem. Dále vědecká sledování a treking v jižní části poloostrova i na severních Kurilských ostrovech, posetých vojenskými vraky z druhé světové války. Vše bylo zdokumentováno všudypřítomným kameramanem. Naše Expedice také zaznamenala významný primát - byla první zahraniční výpravou do této vojensky uzavřené oblasti od časů Hanzelky a Zikmunda. Po putování a vědeckých zkoumáních se Expedice přesunula na dva měsíce do zapovědniků Primorského kraje, hluboko do nitra Ussurijské tajgy. Vedoucí expedice během krátkého pobytu na Sachalinu vyjednal podmínky a vládní garance pro Expedici Kurily, která se uskutečnila v následujícím roce. Kamčatská  expedice trvala sedm měsíců a zapsala se do dějin českého dobývání Dálného východu Ruska.                                                                                          

Šlo tedy o první průnik cizinců na tento tajuplný poloostrov od dob Hanzelky a Zikmunda /1963/. Důvodem „nedobytnosti“ Kamčatky byla jak její odlehlost a její vojensko strategický význam plynoucí z blízkosti Aljašky. Cílem expedice bylo znovuobjevit Kamčatku pro ostatní svět, navázat vzájemné kontakty v oblasti vědeckotechnické spolupráce, technologií, obchodu a turistiky.                                                                                              

K nejzajímavějším prožitkům členů expedice patřily hluboce lidské kontakty, navázané mezilidské vztahy a přátelství v lokalitách ukrytých v odlehlé přírodě, včetně seznámení s původními obyvateli Kamčatky. Mezi nejsilnější dojmy patřilo ohromení z rozlehlosti Ruské země, z krás mnohotvárné přírody i přátelství s prostými lidmi. Nelze opominout opatrnou vstřícnost oficielních míst, na kterých se mnohdy pracovalo na velmi tenké ploše a pro místní s zcela neznámými tématy. To plynulo z naprostého zákazu vstupu nejen cizinců, ale i Rusů z jiné části federace na Kamčatku.

Základním úkolem však bylo přivést sadební materiál původních lesních dřevin z lokalit trvale exponovaných dlouhodobé aktivní sopečné činnosti Kamčatky a pokusit se introdukcí řešit antropogenní poškození především extrémně průmyslově poškozených stanovištˇ nejen Česka a Slovenska, ale i několika dalších evropských zemí v rámci již existujících mezinárodních projektů.

Účastníci Expedice urazili na speciálně upraveném vozidle LIAZ celkem  42 000 km a přivezli 55 druhů semen, 27 druhů sazenic a 11 druhů řízků lesních dřevin. Mimoto s odbornými ústavy v této oblasti uzavřelo vedení expedice mezinárodní vládami ratifikované smlouvy.

na jejichž základě se v dalších letech  a i dosud rozvíjí vzájemná spolupráce a realizace mezinárodních grantů.

Projekty OECD pokračují i v současné době, ten základní po stadiu aplikovaného výzkumu a růstového monitoringu jednotlivých sazenic přivezených ekotypů se již realizuje výsadbami na extrémně antropogenně zatížených stanovištích. Vzhledem k dlouhodobosti podobných programů v lesním hospodářství a tvorbě krajiny je zatím předčasné komplexně projekty hodnotit, ale některé výsledky jsou dnes již perspektivní. Projekt byl začleněn do mezinárodního programu biodiverzity a zachování původních ekosystémů lesních dřevin na naší planetě.

O projektu je vydávána každoročně souhrnná zpráva.