Nejstarší české poutní místo - Stará Boleslav

Stará Boleslav je nerozlučné spjata se sv. Václavem. Na tomto místě prolil svou krev .Na tomto místě sv. Václav zanechal další velký dar a jedinečné duchovní dědictví - obraz Matky Boží, který uctívala jeho babička sv. Ludmila a taky on sám.

Nic méně byly časy, kdy křesťanská pout do Staré Boleslavi byla zakázaná, potom jako by se vytratila. V roce 2003 vznikla myšlenka obnovit slávu staroboleslavských poutí v celonárodním měřítku. O svůj pohled na  Svatováclavskou tradici se  s námi podělil/ i / předsedkyně Matice staroboleslavské Mgr. Nina Nováková a rytíř Řádu svatého Řehoře Velikého PhDr. Milan Novák .

Můžeme  určit dobu, kdy vzniklo svatováclavské poutní místo ?

Na počátku 10. století, v době vlády Spytihněva I. (895-915), zde v těchto místech při Labi vzniklo hradiště jako jeden ze strážních bodů původní přemyslovské domény. Prostor hradiště se dělil na akropoli a předhradí a byl později obehnán mohutnou zděnou hradbou s příkopem. Archeologické výzkumy předpokládají pro raný středověk (nejpozději do poloviny 11. stol.) tři sakrální stavby. Pro Václavův kult je důležitý kostelík Kosmy a Damiána, u jehož dveří byl v pondělí 28. září 929 nebo 935 zavražděn kníže Václav. Legendami je tento čin připisován jeho mladšímu bratru Boleslavovi. Bezprostředně vedle svého mučedniště byl zavražděný kníže ihned pohřben. Impulsem pro vznik Václavova kultu je translace ostatků na Pražský hrad, k níž došlo jen několik let po Václavově smrti. Když nechal další Přemyslovec Břetislav I. stavět nad starobylým kostelíkem velkorysou baziliku ( byla vysvěcena v roce 1046), posílil již existující poutní místo. Důležitá byla i cesta poutí, Svatá cesta,  která se měla shodovat s trasou, po níž převáželi na Hrad Václavovy ostatky. Ve XII. století již putovaly věřící nejen na mučedniště, ale také k místu mariánského kultu.

Takže zvláštností Staré Boleslavi je, že se tu nalézá dvojité poutní místo? Jak jsou tato poutní místa spojena ?

Obecně jsou mariánská poutní místa spjata se jejím zjevením Panny Marie nebo s jejím tzv. "milostným" obrazem. Vždy si však Panna Marie nějakým způsobem sama určila místo, kde má poutní kostel stát. Tak tomu je i v našem případě. Na místě, kde kostel Panny Marie dneska stojí, byl nalezen orajícím sedlákem obraz Madony s dítětem.

Hledejme nyní spojení se sv. Václavem. Podle tradice dostal obraz ke křtu od své babičky Ludmily. Ta jej dostala ke svému křtu od sv. Metoděje, jiná verze říká, že si nechala od byzantských umělců předmět zhotovit z roztavených pohanských model. Předmět měl pro knížete velký duchovní význam, nosíval jej při sobě (s mariánským reliéfem na prsou býval také často zobrazován) a  měl jej při sobě i v den své smrti. Posvátný Mariin obraz zachránil Václavův sluha Podiven, když ho ukryl na útěku mimo prostor hradiště. Podle tradice po sto lete ( nejpozději však ve XII. století) obraz vyoral rolník a odevzdal přirozeně knězi. Podobizna Madony s dítětem se však opakovaně vrátila na původní místo, tedy Panna Maria jasně vyznačila, kde má stát kostel, který jí bude zasvěcen. Původně se jednalo o malou kapli, ale počet poutníků časem narostl tak, že byl zbudován nádherný raně barokní chrám.

Je známo, že hradiště ve Staré Boleslavi vyzařují sílu, která tu přetrvala z dávných věků. Čím to je vyvoláno?

 Není náhodou, že se ve Staré Boleslavi odpradávna stavěly kostely. Podle tradice zde měli své svatostánky už pohané. Bůh sám vybírá určitá místa, v nichž Boží moc působí mimořádným způsobem. Pokud bychom chtěli hovořit o energetickém poli, potom staré křesťanské chrámy uchovávají duchovní sílu mnoha generací, které zde prožívaly významné okamžiky svého křtu, svatebních obřadů i zádušních mší. Křesťané běžně mluví o tom, že kostel je "promodlený". Duchovní ovzduší poutních míst, kam po staletí proudí tisíce lidí ve zvláštním stavu pokorné důvěry, někdy také v zoufalé touze  a v hledání poslední naděje, mají v tomto smyslu význam ještě větší.

Jak dobře prožít pouť a jak se k ní připravit?

Základní podmínkou je vzdálit se z prostředí, v němž žijeme, od práce, kterou konáme, od každodenních zájmů a problémů. Když se vydáváme na pouť, musíme si uvědomit: já jdu na pouť, ne celý můj svět, dům, práce, ale především já, takový, jaký skutečně jsem.

Pouze vědomí, že jsme v přítomnosti Boha, nás uvede do setkání s Ním. Výklady, povídání o obrazech i nadšení z vyslyšených proseb mohou někomu prospět, jinému jsou často na škodu k dobrému prožití pouti.

Jaký přínos má pouť pro nevěřící? 

Vydá-li se nevěřící na pouť čistě ze zvědavosti, není to vůbec špatné. Znamená to, že se v něm ozval, třeba i někde hluboko, zárodek čehosi spirituálního. Mám nevěřící přátele, kteří popisovali, že "něco" pocítili. Důležitým signálem je, když se člověk v myšlenkách k pouti vrací. Znamená to, že je svobodný a otevřený  Božímu působení. Člověk, který se vydá na pouť, protože  je znuděn dostupnými stimulanty silných zážitků, také nemusí být zklamán. Když se totiž stále nedostavuje žádný efektní "náraz", člověk alespoň zbystří vnitřní naslouchání. A to je veliká výhra.

Jak  chápeš, co je to zázrak?

Definice zázraku je, že stane  událost která není žádným způsobem přirozenou cestou vysvětlitelná. Ale nevysvětlitelnou je ne proto, že součastná věda ještě nedospěla tak daleko. Bůh vždycky dá také znamení, které pravě koresponduje z úrovni vědy. Například, dříve zázraky spojovaly spíš s přemisťováním předmětu, řekneme-li moderním jazykem, kinetické zázraky. Novodobé zázraky častěji spojovaní s medicínou, s uzdravením. Ale zásadním duchovným impulzem zázraku  je obracení člověka k Bohu. Je třeba zdůraznit, že věřící se vždy modlí pouze k Bohu, světce pouze prosí o přímluvu u Boha a milostné obrazy jsou smyslově vnímatelným předmětem, který věřícímu pomáhá, někdy více obsahem, jindy svou uměleckou formou, vnitřně se otevřít pro modlitbu.

Z Prahy do Staré Boleslavi vedla stará cesta, které  říkali Svatá cesta. Existuje i dneska?

Svatou cestou je již od nepaměti označována cesta vedoucí z Prahy do Staré Boleslavi, do chrámu Panny Marie, kde je uloženo Palladium země české. Po této cestě podle tradice vezli mrtvé tělo knížete Václava z Boleslavi do Prahy.
Kapličky se začaly stavět jezuité  v r. 1674,  jejich původní počet je 44. Vycházelo se z Litanie loretánské, souboru modliteb, oslavujících a vzývajících Pannu Marii, a ta měla 44 zvolání, oslovení (invokací). Jak uvádí jezuita Jan Tanner ve svém spisu o Svaté cestě, vzdálenost mezi nimi se pohybuje v rozmezí od 400 do 600 metrů, a průměrná vzdálenost je okolo 500 metrů, což přibližně odpovídá délce Karlova mostu, jedné z nejvyznamnějších staveb v Království českém.
Výzdoba kapliček byla velmi bohatá. Horní část představovala 44 zázračných mariánských obrazů uctívaných v Čechách a dolní 44 obrazů svatováclavského cyklu. Krom toho zdobily kaple erby a vysvětlující nápisy v latině. Dnes z této kdysi honosné výzdoby nezbylo téměř nic. Zachovalo se pouhých 22 kaplí, někde v polích, jinde u silnice. Byly opravovány v r. 1929, kdy byly natřeny na bílo a po druhé r. 1994. Výzdobu kaplí můžeme dnes rekonstruovat na základě knihy Jana Tannera vydané roku 1692.

Obraz součastné cesty už tak utěšený není, zejména tam, kde kapličky dávno nestojí. Ale pořad připomíná část naší minulosti, kterou s bohorovným nadhledem pokrýváme asfaltem, betonem a zapomněním.

Význam poutního místa Stara Boleslav v poslední době vzrostl. Přicházejí sem i poutnicí ze zahraničí?

Od pradávna k bránám Staré Boleslavi chodili chudé pocestné i krále, císaře a světce, učence i sedláky. Například, k hrobu sv. Václava putoval svatý Vojtěch, sv. Prokop, Jan Nepomucký.

Dnes se Stará Boleslavská pouť obnovuje po těžké době útlaku. Přesto poutní místo žije dále a poutníci přibývají. Začaly k nám přijíždět i zahraniční poutníky, například  z Německa a Polska, v poslední době i z Itálie. Velmi krásné jsou také modlitby a zpěvy pravoslavných věřící z Ukrajiny a Ruska. Z význačných osobností si vážíme opakovaných návštěv rakouského a lucemburského velvyslance. Dvakrát se Palladiu přišel poklonit Dr. Otto Habsburk, syn blahoslaveného Karla I. Rakouského. V roce 2009 navštívil Starou Boleslav papež Benedikt XVI. Před začátkem slavnostní mše svaté, které se zúčastnilo kolem 50 tisíc poutníků, se papež zastavil v bazilice sv. Václava, kde se modlil na místě smrti svatého knížete (Foto  3).

Na místo bohoslužby, Proboštskou louku, přijel Svatý otec Benedikt XVI. mezi sektory papamobilem (Foto).

Irina Fűzéková

Křesťanské pojmy:

Kult - od lat. colere - uctívat. Součástí kultu jsou gesta, slova a vnitřní postoj úcty. Souboru stanovených obřadů se říká liturgie. V křesťanství existují dva stupně uctívání: adorace - ta se týká výlučně Boha, dulie - úcta ke svatým. U panny Marie se hovoří o hyperdulii -

Translace - od lat. translatio přemístění ostatků, bývá doprovázeno zázraky

Ostatky, relikvie - od relinquere, zůstávat, jsou přímo části těla světců (nejčastěji kost nebo vlasy) nebo předměty, který světce za života užíval. Jejich síla spočívá v usnadnění komunikace se svatým. Jediný světec, jehož ostatky neexistují, je Panna Maria

Nanebevzetí Panny Marie - Assumptio, dogma vyhlášené v roce 1950, říká, že Panna Maria byla v okamžiku své smrti vzata ihned do nebe i s tělesnou schránkou

Palladium - ochranný předmět zobrazující ochránce. Původně soška řecké bohyně Athény, která ochraňovala město Athény a byla uctívána jako Athéna Pallas - ochránkyně.

Pro milostný obraz Panny Marie s dítětem bylo toto označení poprvé užito v roce 1609.