Monako je po Vatikánu druhým nejmenším státem světa, přesto patří k nejvýraznějším a nejnavštěvovanějším místům celého Středomoří. Leží na jihu Evropy, sevřené mezi Francií a azurovými vodami Ligurského moře, a na ploše pouhých 2,02 km² soustřeďuje mimořádnou koncentraci historie, architektury, luxusu i přírodních scenérií. Přibližně 39 000 obyvatel zde žije v jedné z nejvyšších hustot zalidnění na světě – Monako je doslova vertikálním městem, které roste do výšky i do moře prostřednictvím nábřežních projektů.

Historie knížeství a rod Grimaldi Dějiny Monaka jsou neoddělitelně spjaty s rodem Grimaldi, který zde vládne nepřetržitě od roku 1297. Tehdy podle tradice Francesco Grimaldi, příslušník janovského rodu, lstí obsadil pevnost na skalním výběžku nad mořem. Tato událost se stala základem dlouhé dynastické kontinuity, která je v evropském kontextu výjimečná. Monacký erb dodnes připomíná legendu o „mnichovi se zbraní“.Ve středověku bylo Monako strategickým bodem mezi Janovem a Provence. Díky své poloze čelilo tlaku silnějších mocností – Janova, Španělska i Francie. V 17. století se knížectví dostalo pod ochranu Francie a postupně si vybudovalo stabilní politické postavení. Francouzská revoluce znamenala dočasnou anexi a zrušení knížectví, avšak po Vídeňském kongresu v roce 1815 byla jeho samostatnost obnovena.

Rok 1861 přinesl zásadní změnu: smlouva s Francií potvrdila plnou suverenitu Monaka, ale zároveň došlo ke ztrátě měst Menton a Roquebrune. Zmenšené území čelilo ekonomickým potížím, které se podařilo překonat díky odvážné strategii knížete Karla III. Ten podpořil vznik kasina a rozvoj cestovního ruchu, což postupně proměnilo Monako v módní zimní letovisko evropské aristokracie.

Ve 20. století sehrál klíčovou roli kníže Rainier III., který vládl v letech 1949–2005. Jeho sňatek s americkou herečkou Grace Kellyovou v roce 1956 přinesl knížectví nebývalou mediální pozornost. Monako se postupně transformovalo v moderní stát se silným bankovním sektorem, důrazem na ekologii a mezinárodní spolupráci. Dnes stojí v čele knížectví Albert II., který navazuje na rodinnou tradici a zároveň podporuje environmentální iniciativy i vědecký výzkum oceánů.