Maorové v Plzně od 6. května do 20. září 2015.

Fascinující příběh Gottfrieda Lindauera a portrétů maorských náčelníků je hlavní výstavou Plzně -   Evropského hlavního města kultury 2015

Téměř 50 portrétů novozélandských Maorů vrací duši jeho autora zpět do rodného města v nejdražšíma nejnáročnějším výstavním projektu v historii Plzně. Vůbec poprvé v historiidovolila tzv. Haerewa, správní rada galerie, kterou tvoří zástupci jednotlivýchmaorských kmenů a vyjadřujících se ke správě maorského umění, aby tento národnípoklad opustil zemi svého vzniku. V Západočeské galerii se divákům představí od 6. května do 20. září 2015.

"Už samotná příprava výstavy je velice citlivá a náročná - do Plzně vezeme novozélandský národní poklad a tomu odpovídá i péče a zájem ze strany Maorů. Západočeská galerie v Plzni připravuje Gottfriedu Lindauerovi vůbec první retrospektivní výstavu v celosvětovém měřítku a to ve spolupráci s Auckland Art Gallery, která vlastní nejpočetnější a nejkvalitnější kolekci Lindauerova díla, které vzniklo na Novém Zélandu. Jedná se o zapůjčení 44 autorových děl, které nikdy necestovaly do Evropy. Vernisáži výstavy předchází tradiční maorský rituál, probíhající s východem slunce, kdy zástupci Haerewy za zvuku modliteb, zpěvů, ale i s tancem haka, připravují prostor pro své předky." vysvětluje ředitel Západočeské galerie Roman Musil.

Gottfried Lindauer patří mezi české autory s mimořádně zajímavým osudem. V roce 1874 odešel na Nový Zéland, kde proslul jako vynikající malíř původního maorského etnika a v dnešní době je zde považován za jednoho z nejpopulárnějších umělců tzv. koloniálního období. V českém prostředí je naopak znám pouze úzké skupině specialistů, věnujících se umění 19. století. Ceněny jsou zejména jeho portréty slavných kmenových náčelníků, kteří se od 40. do 60. let 19. století účastnili britsko-maorských válek a stávali se symbolem doznívající éry starého Nového Zélandu. Lindauer je zobrazil v hieratických postojích, ve slavnostních oděvech, se zbraněmi a amulety a zejména s typickým tetováním na tvářích i jinde po těle, které určovalo jejich osobní i kmenovou identitu.

Lindauer z Nového Zélandu, kde žil až do své smrti v roce 1926, udržoval četné kontakty s českým prostředím a zejména Náprstkovu muzeu v Praze příležitostně posílal také některé předměty, vztahující se k životu domorodých Maorů.